STUDENTI POSTAVILI VLASTNÍ FORMULI NA ELEKTRICKÝ POHON

Celkem osmnáct tisíc hodin strávili na vývoji svého prvního elektrického monopostu studenti a studentky Západočeské univerzity v Plzni.

Celkem osmnáct tisíc hodin strávili na vývoji svého prvního elektrického monopostu studenti a studentky Západočeské univerzity

v Plzni. Tým UWB eRacing Team Pilsen si většinu komponent vyrobil sám. Na první elektroformuli z dílny ZČU pracovali studující ze

čtyř fakult, a to elektrotechnické, strojní, ekonomické a aplikovaných věd. S vedoucím týmu Janem Procházkou, zástupcem elektrické

sekce Martinem Motyčkou a fakultním poradcem Lubošem Steritem si o projektu v rámci mezinárodní soutěže Formula Student po-

vídal 1. místostarosta Pavel Šrámek.

Co vás přivedlo do týmu Formule student na

ZČU?

Martin Motyčka: Mě prvoplánově fascino-

vala Formule 1 a zkoumal jsem, jak by bylo

možné se k ní dostat. A přišel jsem na to, že

nejčastější vstupenkou do tohoto světa je

Formula Student, která je na většině technic-

ky zaměřených fakult v České republice.

Svět formulí tě tedy zajímal už od dětství?

Martin Motyčka: Přivedl mě k tomu táta, kte-

rý se vždycky na závody Formule díval, takže

jsem se na ně někdy díval s ním. A na střed-

ní škole jsem si začal říkat: Hele, tak když už

teda chci nějakou tu vysokou, tak tu, kde bude

elektrika. A pak jsem se dozvěděl, že existuje

program Formula Student, tak jsem se k tomu

rád přidal.

Dá se tedy říct, že sis vysokou školu vybíral

i na základě toho programu?

Martin Motyčka: Určitě. Rozhodoval jsem

se, zda jít do Prahy, nebo do Plzně, u obou

škol jsem ale věděl, že bych se chtěl podílet

na projetu Formula Student. Bylo to pro mě,

mimo jiné, jedno z důležitých kritérií.

Super. Honzo, jak to bylo u tebe?

Jan Procházka: V roce 2019, když jsem byl

na ZČU na Dni otevřených dveří, ještě před

covidem, jsem viděl výstavu Formule. Já jsem

odmalička fanoušek Formule 1 a říkal jsem si,

že by bylo fajn něco takového zkusit. Zkusit se

dostat do toho motorsportu, to je můj kariérní

cíl, být v managementu motorsportu obecně.

Odmalička mě lákala auta a všechno kolem

nich mě bavilo, hledal jsem cestu, jak se k to-

mu dostat a úplně si vybavuju ten příběh.

Bylo 26. října 2022, já jsem našel na Insta-

gramu ZČU post o tom, jaká je budoucnost

formule. Byl to článek s obrázkem holčiny,

která se jmenuje Viktorie Sýkorová, která kres-

lila karikaturu té formule a byla tam otázka:

Co bude s formulí? Že se to neví, protože je

covidová pauza. Našel jsem si webové strán-

ky týmu, napsal jsem do sekce nábor, vyplnil

jsem přihlášku, a ještě ten den mi tady Luboš

odepsal, že mají zrovna poradu, jestli nechci

přijít. Tak jsem přišel do týmu a pak uběhla

spousta hodin práce a teď jsme tady s první

hotovou formulí.

Pokud to tedy dobře chápu, oba dva jste do

týmu přišli v prváku nebo druháku?

Oba: Ano.

Jak dlouho na ZČU projekt Formule student

funguje a jaký je o něj zájem?

Luboš Streit: Formula Student je tu historic-

ky už od roku 2009, kdy se parta nadšenců

pustila do toho, že bude reprezentovat naši

univerzitu celosvětově v této soutěži. Od té

doby vyvíjeli formuli se spalovacím motorem,

kterou postupně vylepšovali. Tým se různě

rozrůstal, členové se totiž musí obměňovat

a je potřeba, aby si předávali vědomosti, kte-

ré nabyli. Pak přišla covidová pauza a po ní se

tým rozhodl, že přejde na pohon elektrický. To

sponzoři uvítali, protože je to modernější, pro-

gresivnější způsob. A nakonec to dospělo do

tohoto stavu, kdy se postavila první formule

a dalo se s ní jet na závody. Věřím tomu, že

nyní se noví studenti budou hlásit o to více,

protože teď už si dělá reklamu formule sama.

Navíc je to lákavé a zajímavé i pro budoucí po-

volání. Jak se tým bude rozrůstat, doufám, že

i výsledky budou stále lepší a lepší.

A kdo řeší nábor nových členů?

Jan Procházka: Ten mám nyní na starosti

já. Když jsem přišel do týmu, obešel jsem ka-

marády, kluky, které jsem znal z atletiky, a ti

představují převážnou část naší strojařské

sekce. Plus jsme měli náborové akce, napří-

klad na letišti ve Lhotě nebo na univerzitě

v rámci prvního týdnu semestru, kdy jsme měli

přednášky o týmu. A z přihlášek jsme vybrali

lidi, kterým jsme zadali úkoly a pak další úkoly

a viděli jsme, kolik kdo vydrží, jakou mají moti-

vaci, jestli o to skutečně stojí.

Jak často se dělá nábor a kolik lidí berete?

Jan Procházka: Náborové kampaně jsou

vždy na začátku školního roku, ale nemáme

limit na to, kolik tady může být lidí, protože

momentálně jsme ve fázi růstu.

Co kromě chuti a motivace musí zájemce

splňovat?

Jan Procházka: Musí to být student, který

studuje inženýrské studium, takže z Fakulty

elektrotechnické, Fakulty aplikovaných věd,

Fakulty ekonomické nebo Fakulty strojní. Pod-

le pravidel soutěže Formule student může být

v týmu maximálně čtyři roky.

Jedná se o celosvětovou soutěž. Která škola

má ve svém týmu nejvíce členů?

Oxford, ten má 400 lidí a každý rok dostávají

dalších 400 přihlášek.

Jaký byl váš konkrétní úkol na této formuli,

co přesně jste tam kdo dělal?

Martin Motyčka: Já jsem se osobně nejvíc

zabýval celkovou kabeláží toho auta a pak

jsem měl na starosti vývoj menších destiček,

které jsou potřebné, aby se splnila pravidla.

Například destičky, která znemožňuje udržet

plyn a brzdu zároveň a vlastně to vyústí v to,

že celá Formule se musí vypnout od trakč-

ního napětí, aby dál nezrychlovala, kdyby

například přišla nějaká porucha, třeba by se

zasekl plynový pedál, tak aby se to auto za-

stavilo.

Celý rozhovor najdete na:

www.umo3.plzen.eu

www.plzen3.eu8

TROJKA

ZPRAVODAJ MĚSTSKÉHO OBVODU PLZEŇ 3

ROZHOVOR

TROJKY

STUDENTI POSTAVILI VLASTNÍ FORMULI

NA ELEKTRICKÝ POHON

Tým UWB eRacing Team Pilsen si většinu komponent vyrobil sám. Na fotograi část týmu

s Pavlem Šrámkem.

Festival tradičně nahlíží na palčivá společenská témata prostřednic-

tvím kultury. Letošní ročník, jehož podtitul zní „Můj život s válkou v zá-

dech“, se zaměří na reﬂexi válečných konﬂiktů. Potrvá od 13. října do 19.

listopadu a jeho garantem je organizace Člověk v tísni.

„Říká se, že za celou éru lidských dějin ještě nenastalo období bez vá-

lečného konﬂiktu. I nám je dnes válka blíž, než bychom si ještě ne-

dávno uměli představit. Rádi bychom návštěvníkům nabídli možnost

zamyslet se nad tím, jak válka ovlivňuje lidské životy a jakou roli může

hrát umění při zpracování těchto zkušeností,“ řekla Martina Dobiášová,

předsedkyně spolku PaNaMo, který festival „Můj život s válkou v zá-

dech“ pořádá.

Program zahájí v neděli 13. 10. v 19 hodin v sále Moving Station in-

scenace „...because of Alma“ pražského souboru BodyVoiceBand. Pří-

běh dcery vídeňského houslisty Arnolda Rosé a neteře Gustava Ma-

hlera v sobě zahrnuje nejen všechny nepochopitelné a děsivé zvraty

evropských dějin první poloviny 20. století, ale i otázku, jakou sílu má

v lidském životě hudba. Na jevišti se setkávají skvělé hudebnice smyč-

cového souboru Alma Ansámbl, herečky Antonie Formanová a Anna

Brousková a herec Vojtěch Bartoš.

Ve foyer Moving Station bude k vidění fotograﬁcká výstava s názvem

„Člověk v tísni s válkou v zádech“, která přinese unikátní pohled na hu-

manitární pomoc ve válečných oblastech od roku 1992 až po součas-

nost. Na její vernisáži 23. 10. v 17 hodin vystoupí dětský pěvecký sbor,

který vznikl v integračním centru v Plzni. Na vernisáž naváže v 18 hodin

pod názvem „Válce na dotek“ beseda s vedoucím redaktorem zahranič-

ního zpravodajství České televize Michalem Kubalem.

Ve spolupráci s Filmovým klubem Plzeň připravil festival projekce

v Kině Beseda, kde uvede 5. 11. od 17 hodin celovečerní dokument

„Bílý anděl“ („White Angel – The End of Marinka“) a od 19:30 ukrajinský

ﬁlm „Pohled motýla“.

Žánr literatury zastoupí v programu 19. 11. tradiční „Čítání lidu“ Divadla

MY v Anděl Café, tentokrát zaměřené na ukázky z knížek s válečnou

tematikou.

Festival pořádá spolek PaNaMo ve spolupráci s organizací Člověk v tísni

a za podpory města Plzně, MO 3 a dalších partnerů. Program najdete

na www.panamo.cz a na sociálních sítích.

CENTRUM

BORY

SKVRŇANY

VALCHA

RADOBYČICE

DOUDLEVCE

NOVÁ HOSPODA

ZÁTIŠÍ

číslo 5

září 2024

ročník 33

tel.: 378 036 496

www.plzen3.eu

KULTURNÍ TROJKA

FESTIVAL „MŮJ ŽIVOT S VÁLKOU V ZÁDECH“

UKÁŽE SÍLU LIDSKÉ VŮLE A UMĚNÍ

VE STÍNU VÁLEČNÝCH KONFLIKTŮ

Divadelní představení, lmy, literaturu, výstavu, ale také debatu s vedoucím redaktorem zahraničního zpravodajství České televize

Michalem Kubalem či setkání s psycholožkou specializující se na válečná traumata - to vše nabídne již 13. ročník multižánrového

festivalu „Můj život s…“, který se odehraje na několika místech našeho obvodu.

Dožínky (na Hořovicku zvané „Dovozné“) se

jako kolektivní slavnost na Plzeňsku držely

obvykle první neděli po svatém Bartoloměji,

v tzv. „bartolomějskou neděli“ před plzeň-

ským bartolomějským jarmarkem. Individuálně

a v menší míře pak slavnost ukončení sklizně

drželi na jednotlivých gruntech kolem tohoto

data v závislosti na termínu, ke kterému se žně

podařilo dokončit. Samozřejmě i v tomto smě-

ru panovala mezi jednotlivými sedláky rivalita

a každý se při žních snažil mít sklizeno jako

první. Na Stříbrsku o dožínkách na požatém

poli postavili ze stébel kříž, přes něj kříž druhý

a mezi jednotlivá ramena vložili kameny. Tím

měli „zabránit Meluzině prováděti na pole své

rejdy, ba ani ďábel neměl tu moci“.

S poslední fůrou požatého obilí nařezali žen-

ci dlouhé vrbové pruty a ovázali je pentlemi

a barevnými šátky, dále zhotovili věnec ze

všech druhů sklízeného obilí a polního kvítí,

který byl pak v průvodu nesen do vsi k hospo-

dáři. Věnec zpravidla nosíval na hlavě přední

žnec, takzvaný „předák“. V některých vsích byl

v průvodech nošen také smrček, zbavený dole

na kmínku větví a kůry a ozdobený obrázky,

pentlemi a šátky. Ten pak nosíval chlapec v čele

průvodu před „předákem“. Nebylo výjimkou, že

se průvodu účastnila také maska báby s nůší

a dědkem, který (jak se tradovalo „kradl hrsti“).

V průvodu účastníci zpravidla zpívali některý

z místních popěvků typu: „Pane hospodáři, už

je vyhráno, sklidili jsme vobilí, není to dávno.

Pšeničku, žitíčko, ječmínek, voves - nepůjdem

na pole, do roka, dodnes“. Hospodář chase

poděkoval, zavěsil věnec nad dveře, vyplatil

žencům odměnu a pohostil je bohatou večeří,

po které následovala tancovačka a veselí až do

rána. Společná obžínková slavnost se začínala

návštěvou nedělní mše v kostele, poté násle-

doval slavnostní oběd hospodáře společně

s chasou. V Doudlevcích a Radobyčicích násle-

dovala po obědě společná slavnost s muzikou

a tancem v místním hostinci. V okolí Starého

Plzence bývaly dožínky spojené s poutí dne

8. září na svátek narození Panny Marie. Kolem

dožínek nastal také čas započít se zpracováním

sklizeného lnu.

OBŽÍNKY/DOŽÍNKY NA PLZEŇSKU

Antonie Formanová v představení

„…because of Alma“

souboru BodyVoiceBand

Michal Chmelenský,

vedoucí Národopisného muzea Plzeňska

Západočeské muzeum v Plzni, p. o.

Pohled na požatá obilná pole nad Malesice-

mi a Křimicemi. Autor neznámý, kolem roku

1920.

Obilná pole u Černic. V dálce Radyně. Autor ne-

známý, kolem roku 1920.

Trojka

STUDENTI POSTAVILI VLASTNÍ FORMULI NA ELEKTRICKÝ POHON