Strana 4-5
www.plzen3.eu4
|
TROJKA
|
ZPRAVODAJ MĚSTSKÉHO OBVODU PLZEŇ 3
DĚJE SE V OBVODU
Letošního 31. ročníku Festivalu na ulici si v centru města nešlo
nevšimnout. Hudební program probíhal na rekordním počtu
scén, představilo se zde více než 140 kapel, sólových interpre-
tek a interpretů téměř všech hudebních žánrů. Rozrostl se i do-
provodný program a samozřejmě počet návštěvníků.
Oblíbenou akci podporuje také třetí městský obvod, na jehož území se
festival koná. „Zvýraznil jsem si v programu hned několik kapel, na je-
jichž koncertech bych nerad chyběl, a jedna z nich je skupina Semtex,“
prozradil před koncertem zmíněné kapely starosta MO Plzeň 3 David
Procházka.
O úklid po návštěvnících se tentokrát postarali také lidé bez domova.
„Po celou dobu konání festivalu zde uklízí odpadky lidé bez domova
ze společenství K Srdci. Je jich celkem dvanáct a pracují na dvě směny
od 17.00 do 20.00 a od 20.00 do 23.00,“ uvedl místostarosta MO Plzeň
3 Ladislav Nový.
Pilotní projekt bylo možné uskutečnit díky podpoře Festivalu na ulici,
městskému obvodu Plzeň 3, Odboru bezpečnosti a prevence krimina-
lity města Plzně, Diecézi plzeňské a Čisté Plzni.
Letošní Sportmanii navštívilo více než padesát tisíc lidí. V prů-
běhu devíti dní se v areálu za OC Plzeň Plaza vystřídalo na 86
sportovních klubů a svazů z Plzně a Plzeňského kraje. Na jed-
notlivých stanovištích si mohla veřejnost pod odborným dohle-
dem trenérů a členů oddílů na vlastní kůži vyzkoušet nejrůzněj-
ší sportovní dovednosti.
Pondělí 19. srpna pak patřilo třetímu městskému obvodu. Připravil si
beachvolejbalový turnaj, do kterého vyzval také městský obvod Plzeň
1, městský obvod Plzeň 2 - Slovany a městský obvod Plzeň 4, Magistrát
města Plzně a Městskou policii Plzeň.
Soupeři byli hodně vyrovnaní a všichni do hry vložili maximum. Vítěz-
ství a pohár starosty MO Plzeň 3 si nakonec vybojovaly Slovany. Stříbr-
nou medaili navlékl pořádající tým z Trojky ve složení: starosta David
Procházka, Pavel Šrámek - 1. místostarosta MO Plzeň 3 a místostarosta
Ondřej Ženíšek. Třetí příčku obsadil tým z Jedničky. Všem moc gratulu-
jeme a děkujeme za skvělý turnaj.
LETOŠNÍ FESTIVAL NA ULICI PŘEKONAL REKORDY,
O ÚKLID SE STALI LIDÉ BEZ DOMOVA
Místostarosta Ladislav Nový (třetí zleva) s lidmi bez domova na Fes-
tivalu na ulici.
Festival letos navštívilo na 75 000 lidí.
Trojce vybojovali stříbro (zleva) Pavel Šrámek, David Procházka
a Ondřej Ženíšek.
TROJ USPOŘÁDALA BEACHVOLEJBALOVÝ TURNAJ
Jak jste se k hokeji vlastně dostal? Chtěl jste
ho hrát odmalička, nebo byly ve hře i jiné
sporty?
To si pamatuji moc dobře, odmalička jsem tíhl
ke sportu, a protože tenkrát byla jiná doba a by-
li jsme takové ty děti ulice, hráli jsme všechno
možné. Hodně míčové sporty, hlavně fotbal,
později tenis, ale ten hokej jsem od začátku
sledoval, vystřihoval jsem si všechny obrázky,
co se hokeje týkaly. Ještě jsem ani neuměl
pomalu číst a už jsem měl sešity polepené
vším, co se týkalo hokeje. Už v útlém věku
jsem poslouchal Radiožurnál s hokejovými
zápasy. Ale protože jsem bydlel na vesnici,
nevěděl jsem, jak s hokejem začít. Byl jsem
takový ten hokejista rybníkář, bruslil jsem na
potoce a ve třetí třídě byl nějaký nábor, tak
jsem se ho zúčastnil. Vybrali mě a od té doby
jsem u toho zůstal.
A jak jste se dostal k trénování?
To byla souhra okolností a náhod. Studoval
jsem učitelství na vysoké škole a k tomu byla
možnost studovat i trenérství. A když mně
bylo nějakých 24, 25 let, měl jsem další zra-
nění a moje sestra vážně onemocněla. Měla
dva malé kluky, takže já jsem se staral o toho
staršího, kterému bylo 2,5 roku. Hokej tak šel
na chvíli „k ledu.“ Tenkrát se v Berouně hrála
první liga a byli tam starší hráči, vysloužilci
z Kladna, ze Sparty, ze Slavie i z Plzně, kterým
se něco nelíbilo na trenérovi. Tehdy jsme
byli na vánočním večírku, trošku jsme po-
pili, poseděli a oni mě vrtali do toho, abych
to do konce sezóny vzal, že stejně jsem
zraněný, takže nemůžu hrát. Já jsem to vzal
a už jsem u toho zůstal.
Tím se vysvětluje, proč vaše hráčská kariéra
nebyla příliš dlouhá. Vy jste tedy chvíli tré-
noval v Berouně a pak přišla rovnou Korea.
To musela být obrovská výzva. Jak se o vás
Korejci dozvěděli?
To je taková životní náhoda, bylo to v době,
kdy jsem s trénováním hokeje teprve začínal.
V Berouně jsme po sezóně dělali sparing part-
nera holandské reprezentaci, která se připra-
vovala na mistrovství světa skupiny B. Korejský
tým tam měl zaplacený kemp, kde byl měsíc
na soustředění a připravoval se na finále ko-
rejské ligy. Druhý tým, favorit, byl v Kanadě. Ve
svazu proběhla zřejmě špatná komunikace,
protože je nikdo netrénoval, tak přišli za mnou
a požádali mě. Já jsem s nimi strávil celý měsíc
a na základě toho mě pozvali k nim a já jsem
jel. A přestože ten tým byl jasný outsider, tak
jsme to finále vyhráli.
A co bylo dál?
Využil jsem toho. Hokej není v Koreji příliš
populární, ale pro mě to byla jednak exotika
a jednak zdroj příjmů, protože jsem si tam
otevřel hokejovou školu, která trvala asi osm
let. Buď jsem tam jezdil já, nebo oni sem na
kempy, které jsem organizoval většinou dva-
krát do roka a vydělaly mi na celý rok. Tenkrát
jsem s trénováním začínal a měl jsem z toho
minimum peněz. Nebyl to pro mě zdroj pří-
jmů, pořád jsem to bral jako zábavu. Nepočítal
jsem, že budu trenér na plný úvazek. Podnikal
jsem u toho a ta Korea, to pro mě bylo zajíma-
vé zpestření, možnost vycestovat ven, poznat
úplně jinou kulturu životní i sportovní.
Po vašem návratu jste tuším zamířil do Li-
berce…
Po třech letech v Berouně jsem šel do Kra-
lup na jednu sezónu a po návratu z Koreji
jsem chtěl v Kralupech pokračovat. Ale tým
byl tenkrát z 90 procent závislý na jednom
sponzorovi a tu firmu transformovali, tak-
že z toho vypadl a skončil. A já se ocitl bez
angažmá. Dostal jsem rychlou nabídku od
Slavie k dorostu, od Jardy Látala. Tam jsem
strávil rok a po roce jsem se vrátil zpátky do
Berouna. Ale neshodli jsme se na pracovních
podmínkách a mě oslovil Liberec. Tím začala
má extraligová kariéra.
Byla docela úspěšná.
Hned první rok jsme postoupili do extraligy.
Tam se to zlomilo a já začal brát trénování
víc vážně. Do té doby jsem totiž na extraligu
vzhlížel jako něco nedosažitelného. Byl jsem
stejně starý, možná i mladší než někteří hráči
v mužstvu. Pořád jsem se trénování sice držel,
ale nějaký velký cíl jsem v něm neměl. Sna-
žil jsem se živit jinak, protože to trénování je
hodně nejisté povolání. Ale Liberec mi trošku
otevřel cestu do většího hokeje.
A pak jste se během pár let dostal až k ná-
roďáku, v roce 2010 jste byl u zlaté medaile
na mistrovství světa jako asistent Vladimíra
Růžičky. Já jsem shodou okolností na tom
zápase, na nále s Ruskem, byl a musím říct,
že atmosféra tam byla nádherná. Jak na to
vzpomínáte?
To je samozřejmě životní zážitek. Protože ne-
vím, jestli ještě někdy budu mít tu možnost
u něčeho takového být. Viděli jsme letos,
jaká to byla euforie. Když se vrátím v čase, jak
jsem jako malý hltal hokej a každé to jaro jsem
koukal na všechny zápasy na mistrovství svě-
ta, byla to pro mě nedostižná meta. Nikdy se
mi ani nesnilo o tom, že bych mohl nějakou
medaili z mistrovství světa mít. A když jsem
se k tomu nároďáku dostal a byl jsem tam
s Vláďou Růžičkou a s Ondrou Weismannem,
tak jsme samozřejmě probírali různé věci, ať
už životní, ale hlavně hokejové. Oni už nějaké
medaile měli, samozřejmě hlavně Láďa Růžič-
ka, ať už jako hráč, nebo jako trenér. A já jsem
do nich pořád rýpal, jestli já se té medaile ně-
kdy dočkám. Rok 2010 byl zrovna olympijský
rok a na mistrovství se hráčům moc nechtě-
lo, protože už bylo moc náročné tu přípravu
udržet. Láďa byl u Slavie a trénoval až do fi-
nále a přípravu jsme tedy měli na starosti já
a Ondra Weismann a víceméně mužstvo zůsta-
lo stejné, protože z venku skoro nikdo nepřijel.
Z NHL tam přijel mladý Hubáček, Vokoun jako
gólman a tuším, že Patrik Rozsíval, a to bylo
všechno.
Vítězství jste tedy nečekali?
Mistrovství jsme začali špatně, hrozilo, že ne-
postoupíme ani do čtvrtfinále. Pak se ale cosi
zlomilo. My jsme to nějak urvali. Ten tým vů-
bec nebyl hvězdný, naopak tam byla spousta
kluků, pro které to byla první zkušenost s mis-
trovstvím. Ale někdy se to tak sejde a vyšlo to
až do toho závěru, který byl speciální v tom,
že jsme hráli proti Rusům. To je vždycky něco
jiného, jakmile se hraje proti Kanadě a Rusům,
tak je to vždycky speciální.
Celý rozhovor najdete na:
www.umo3.plzen.eu
CENTRUM
|
BORY
|
SKVRŇANY
|
VALCHA
|
RADOBYČICE
|
DOUDLEVCE
|
NOVÁ HOSPODA
|
ZÁTIŠÍ
|
5
číslo 5
|
září 2024
|
ročník 33
|
tel.: 378 036 496
|
www.plzen3.eu
ROZHOVOR
TROJKY
David Procházka a Josef Jandač
HROZNĚ NED PROHRÁVÁM, ŘÍKÁ TRENÉR
HC ŠKODA PLZEŇ JOSEF JANDAČ
Je novým hlavním trenérem hokejové Škody Plzeň. Zkušený Josef Jandač, který je ověnčený úspěchy v nejvyšší domácí soutěži
a působil i na střídačce národního týmu, vedl naposledy pražskou Spartu, a to v letech 2020 až 2022. O tom, jaká byla profesní
cesta tohoto pětapadesátiletého kouče i o tom, jak vidí své působení v západočeské metropoli, si s ním povídal starosta MO Plzeň 3
David Procházka.